První venkovní soutěž roku 2020 je za námi. Stála za to?
První venkovní soutěž roku 2020 se začala plánovat pomerně nedávno. Původně šlo jen o nevinnou anktetu jednoho z organizátorů, který se na svém instagramovém profilu zeptal svých sledujících, zda-li by byl vůbec nějaký zájem o battle v Lišanech. Většina lidí v podstatě ani nevěděla, kde se tato obec nachází, ale zájem překvapivě byl. Dále stačilo už jen oslovit majitele několika okolních fitness center, který celou akci zaštítil a dotáhl do úplného finále. Na první pohled tedy nic složitého a zdlouhavého, přesto však byl celý organizační proces dle hlavního organizátora Marka Haunera poměrně náročný a to jak fyzicky, tak především i finančně. A výsledek?
Celá akce odstartovala okolo 12. hodiny, kdy se soutěžíčí zvážili, zaregistrovali a začali se pomalu rozcvičovat. Původně byly plánovány 3 soutěžní kategorie, kdy v jedné měly soutěžit dívky a ve zbylých dvou muži do 75 kg a nad 75 kg. Bohužel se ale soutěže rozhodla zúčastnit jen jedna dívka, která přijela až z Nizozemí, a tak se kategorie dívek neotevřela. Aby ale pro jedinou ženu nebyla cesta zbytečná, domluvila se s organizátory, že bude soutěžit v těžké váhové kategorii.
Jediná dívka soutěže Carmen Venema předvedla krásné dynamické prvky a dokonce se probojovala i do druhého kola.
Spolu s jedinou dívkou se do těžké váhové kategorie přihlásilo 12 mužů a v té lehké soutěžilo mužů 10. Celkem tedy 23 soutěžících na čistě freestylové soutěži? To není pro 2 měsíce dopředu plánovaný vesnický battle úplně špatné vizitka, že? Spolu s workouterkou z Nizozemí přijeli ještě 3 další soutěžící z této krajiny a jeden soutěžící přijel dokonce i z Dánska.
Po 13. hodině proběhlo samotné zahájení, kdy se divákům a soutěžícím představil moderátor celého battlu Adam Doskočil, vícemistr Čr ve freestylu pro rok 2018. Adam má se cvičením s vlastní váhou bohatou zkušenost a sám se věnuje několika sportům najednou, takže bylo jeho komentování vcelku přesné, výstižné a především i zábavné. Během zahájení Adam také představil tříčlennou porotu, která se skládala z akutálního mistra Slovenské republiky v lehké váhové kategorii Dominika Klimka, českého vícemistra střední váhové kategorie pro rok 2019 Filipa Krátkého a mistra ČR těžké váhové kategorie pro rok 2019 Jana Holince. Po představení smíšené poroty moderátor ještě vyzdvihl opravdu nabouchaný seznam sponzorů prvního ročníku battlu Lišany, a poté následovala ta smutnější část. Nastala totiž plánovaná minuta ticha za nedávno zesnulého workoutera Samuela Figura, o jehož životě a smrti jsme psali v našem nedávném článku.
Pravidla všichni znali, takže už se na nic dál nečekalo a začalo se rovnou soutěžit. Pro kvalifikační kolo mohli soutěžící využít až 90 sekund a k dispozici měli všechny prvky workoutového hřiště. Obrovským plusem byly silné matrace, které soutěžícím umožňovali bezpečné provádění dynamických prvků. Mínusem bohužel ale bylo to, že soutěžících provádějících dynamiku zde byla značná menšina.
Petr Lešák a jeho victorian cross na gymnastických kruzích.
Porotci během kvalifikačního kola hodnotili každého soutěžícího maximálně 20 body, přičemž body (vždy maximálně po 5) rozdávali za statiku, dynamiku, dynamickou sílu a styl. Pravidla stanovila i to, že soutěžící mohou během svého setu provést maximálně 2 chyby při dynamických prvcích a při 3. jsou diskvalifikování. Bohužel se hned v prvním kole jednomu soutěžícímu stalo, že 3x nějaký dynamický prvek nechytil, a proto ani nebyl porotou hodnocen.
Po kvalifikaci následovala exhibice poroty a doprovodný program v podání SK MekGymu, který si pro diváky připravil ještě několik dalších zajímavých vystoupení v pauzách mezi jednotlivými koly.
Z prvního kola postoupilo v každé váhové kategorii vždy 8 soutěžících s nejvyššími počty bodů, kteří se pomocí losu rozdělili do dvojic. Každý z dvojice měl v druhém kole k dispozici 2x45 sekund, během kterých mohl využívat všechny prvky hřiště a nebyl omezen jen například na 30 sekund na hrazdě/bradlech/zemi jako tomu bývá na většině českých soutěžích.
Rozdělení soutěžících do duelů na základě losu nebylo až tak férové a několik soutěžících si na to stěžovalo. Na většině českých soutěžích jsou workouteři do duelů rozdělení zpravidla podle počtů bodů v prvním kole. Dvojice jsou potom rozděleny systémem první proti osmému, druhý proti sedmému,... To je rozhodně férovější a každý má potom šanci si odnést alespoň právoplatnou trofej za druhé či třetí místo. V případě losu se může potencionální stříbný či bronzový medailista utkat hned ve druhém kole s tím zlatým a jede domů s prázdnou. K něčemu podobnému bohužel došlo i na této soutěži a lidem označovaní favorité se hned v prvním duelu utkali s vítěži celé soutěže. Na druhou stranu ale losování přináší mnohem zábavnější podívanou. Přece jenom když na českých soutěžích bývají v každé kategorii počty účastníků okolo 10, tak battle mezi workouterem s nejvyšším počtem bodu a postupujícím s nejnižším počtem bodů, je od začátku rozhodnutý a není tolik napínavý. Každopádně s pravidly byli všichni soutěžící od začátku seznámeni a nebylo o čem diskutovat.
Soutěže se zúčastnil i nedávno zraněný Filip Sláma.
Battly 1v1 byly opravdu napínavé a padaly zde neskutečné výkony a našlo se i několik originálních výstupů, které otevřely ústa nejednomu divákovi. Z druhého kola vzešli v každé kategori vždy 4 workouteři, kteří si opět rozlosovali kdo s kým bude soupeřit. Pravidla byla stejná jako v prvním kole, jen tentokrát poražení soutěž neopustili, ale utkali se proti sobě v dalším kole o třetí místo a vítězové se samozřejmě utkali o místo první. Celkem si tedy ti nejlepší účastníci museli projít dohromady 4 soutěžními koly na přímém slunci v opravdu tropických teplotách. Rozhodně to nebylo nic lehkého, ale rozhodně to stálo za to. Na vítěze čekala hromada cen, krásné skleněné poháry a zasloužené ovace diváků.
Celý battle se ale bohužel neobešel bez zranění. Několika soutěžícím se povedlo opravdu extrémní utržení mozolů, se kterými i někteří museli bohužel pokračovat do dalšího kola. Rozhodně nešlo o nic příjemného, ale zde se ukázalo, jací bojovníci street workouteři jsou, a že jim nějaké odloupnutí kůžičky nemůže přece zkazit jejich set. Mimo mozoly došlo bohužel i k na první pohled vážnějšímu zranění, kdy se Davidu Šrédlovi při one arm front leveru povedlo dostat silnou křeč do svalů prstů, které nebyl několik minut schopný vůbec natáhnout a ohýbat. Naštěstí se povedlo pohotovému "zdravotníkovi" prsty uvolnit a Davida uklidnit, že šlachy i svaly přežily.
Davidovi se toto neštěstí stalo v prvním kole finálního duelu o první místo v lehké váhové kategorie. Kvůli úrazu samozřejmě nebyl schopen druhé kolo odcvičit, ale jeho soupeř Miroslav Fiala sám navrhl, aby se finále hodnotilo podle prvních 45 sekund každého z nich. Mírovi za toto gesto patří obrovský respekt, jelikož nebyl nijak chamtivý a nenechal Davida diskvalifikovat. Vítězem lehké váhové kategorie se nakonec stal zraněný David Šrédl a třetí místo si odnesl Josef Vejvoda. Ten se street workoutu věnuje teprve jeden rok a na soutěži předvedl opravdu neskutečné výkony a porotu ohromil především svou odvážnou dynamikou. Pepa byl také jedním z těch, kteří si ke konci soutěže utrhl pár mozolů, ale i tak v duelu o třetí místo zabojoval a nějaká krev na rukou ho vůbec nezajímala.
Vítězem těžké váhové kategorie se stal dvojnásobný mistr České republiky a člen týmu Workout Mělník, Petr Lešák! Ten zde se svým již dvakrát vykloubeným ramenem předváděl dynamiku jen okrajově, ale díky neskutečné síly ve statických prvcích si první místo opravdu zasloužil. Stříbrnou medajli si na této soutěži vybojoval Miroslav Špicar, který se věnuje především atletice, ale na soutěži předvedl, že se opravdu může řadit i mezi street workoutery. Bronzovou medaili si z prvního ročníku freestyle battlu Lišany odvezl domů soutěžící z Nizozemí Niels Taam. Ten oproti svému soupeři, se kterým bojoval o medaili, předváděl neustále novější a preciznější prvky, a tak patřilo 3. místo právoplatně jemu.
David Šrédl a jeho victorian.
Stála celá akce tedy za návštěvu a případně za účast v samotné soutěži? Rozhodně ano! Jen zde bylo několik nepříjemností, které mohli některé soutěžící i diváky odradit od návštěvy druhého ročníku. Tou hlavní bylo nejspíše chování českých porotců, kteří si bohužel soutěž spletli s exhibicí, a tak místo poklidného písemného hodnocení řvali a podporovali soutěžící a snažili se je vyhecovat k ještě lepším výkonům. Ano to by se určitě dít nemělo. Porotci by rozhodně neměli dávat najevo své pocity a ukazovat soutěžícím i divákům, co se jim líbilo a co se jim nelíbilo. Někdo to i potom mohl brát jako jakési nadržování, které ale rozhodně nebylo jejich záměrem.
Dalším mínusem byly určitě i dlouhé prodlevy, kdy hlavní organizátor neměl vše až tak pod kontrolou, díky čemuž docházelo k nevyplněným pauzem načež i samotná akce byla následně v menším skluzu a vše se tak úplně nedrželo harmonogramu. Během příštího ročníku by tedy bylo určitě na místě si program lépe načasovat a mít pod kontrolou veškerou komunikaci, aby během soutěže hostesky, moderátor, porota i organizační tým vědí, co se má kdy dít a jak dlouhá pauza mezi samotnými koly vlastně bude.
Každopádně za zmínku stojí určitě moderování Adama Doskočila, který si touto rolí prošel sice poprvé, ale jeho bavení i komentování bylo skoro vždy na místě a určitě to nebyla poslední akce, kde si ho někdo do této pozice pozval. Zázemí, hudba, ozvučení, občerstvení, toalety, program, ale i veškeré atrakce pro děti byly perfektní, a na to, že se tato akce plánovala na poslední chvíli, nebylo zmiňovaným činnostem a materiálním věcem co vytknout. Některých nedostatků nebo naopak přebytků si je hlavní organizátor vědom a do příštího ročníku ví, co a jak zlepšit a dovést k dokonalosti.
